Ze života

Když jsem před dvěma lety začal studovat v Praze, plno lidí mi tvrdilo, že už se nebudu chtít vrátit do svého rodného města. Já jsem si však na velkoměstský život nezvykl. Postupně jsem začal nesnášet to šílené tempo, velký shon, všude spousty spěchajících lidí, atd. Pravdou je, že je Praha centrem dění, všechno se tu sežene, ale já na to asi nejsem stavěný. Mám rád klid našeho města.
Nebudu se dále snažit srovnávat Děčín s Prahou, spíše bych se zaměřil na jedno naše sousední město.

Děčín považuji za perlu severu. Oproti ostatním severočeským městům má svoje kouzlo. Není ani extra malé, ani extra velké. Nachází se zde nádherné scenérie a krajina. Má skvělé umístění u hranic s Německem, takže tudy vede vlakový koridor směrem na Prahu a dále.

Bohužel jsem se dnes dozvěděl, že mi bude přidělena kolej až v listopadu. Proto teď na měsíc a něco sháním nějaké bydlení v Praze.
Pokud by jste někdo o něčem věděl, ozvěte se prosím na e-mail, nebo zanechte komentář.
Předem děkuji

Sehnáno

Pod náš dům chodí téměř každý den jeden člověk ze spodního baráku, pucovat svůj bourák, který má zde zaparkovaný vedle garáží. Svým chováním mě donutil o něm napsat pár slov. Tento člověk je strašný nezmar. Tento muž vlastní jednu z garáží, přesto musí okupovat jedno z míst pro parkování, které zde jsou, svou obstarožní Škodou 100 „embéčko“, kterou léto co léto pořád pulíruje, škrábe, natírá, stříká. To auto je tu už přes 5 let a ještě ani jednou nevyjelo. Pořád stojí na tom samém místě a soused den co den (v létě) chodí a dře na něm. Dokonce jsem ho neslyšel ani startovat. Uvnitř Škodovky je akorát skladiště.