Když jsem před dvěma lety začal studovat v Praze, plno lidí mi tvrdilo, že už se nebudu chtít vrátit do svého rodného města. Já jsem si však na velkoměstský život nezvykl. Postupně jsem začal nesnášet to šílené tempo, velký shon, všude spousty spěchajících lidí, atd. Pravdou je, že je Praha centrem dění, všechno se tu sežene, ale já na to asi nejsem stavěný. Mám rád klid našeho města.
Nebudu se dále snažit srovnávat Děčín s Prahou, spíše bych se zaměřil na jedno naše sousední město.

Děčín považuji za perlu severu. Oproti ostatním severočeským městům má svoje kouzlo. Není ani extra malé, ani extra velké. Nachází se zde nádherné scenérie a krajina. Má skvělé umístění u hranic s Německem, takže tudy vede vlakový koridor směrem na Prahu a dále.

Čeho si ale hlavně vážím, jsou kvalitní bary a restaurace. S přáteli chodím velice rád na „pár orosených“ a preferuji luxusnější podniky, nejlépe s nabídkou zlatavého moku z Plzně. Může se to zdát jako samozřejmost, ale např. v našem sousedním městě Ústí nad Labem je nalezení takovéto hospody doslova nadlidský úkol. Vyrábí se zde totiž nápoje Březňák a Zlatopramen, které mají od piva daleko a jsou nabízený snad skoro v každé zdejší hospodě, které navíc bývají nevalné kvality. A pokud zde člověk narazí na lepší podnik, odměnou mu jsou přehnaně vysoké ceny navíc ještě neúměrné kvalitě.
Ano Děčín není žádné velkoměsto, ale to je právě jeho kouzlo. Není zde tolik pracovních příležitostí, nákupních řetězců apod. Od toho tu ale je již zmíněné Ústí nad Labem, ve kterém je možno dobře pracovat či nakupovat. Na užívání si života je tu Děčín.

Děčín : Ústí nad Labem
1 : 0