Mobilní telefony s operačním systémem používám již od roku 2005. Tehdy jsem si pořídil smart phone s Windows Mobile 2003. Byl jsem z toho systému doslova nadšen. Do té doby jsem si ani nedokázal přestavit, co je s telefonem vše možné dělat. Později, když mi první smart phone dosloužil, jsem se rozhodoval o jeho nástupci, a nakonec vybral zařízení s dotykovým displejem a Windows Mobile 2005. Dotykový displej samozřejmě přinesl skvělé ovládání pomocí stylusu a oproti nedotykové verzi to byl ohromný krok kupředu. Windows Mobile nabízí nepřeberné množství aplikací a jeho možnosti jsou obrovské, což se mi velice líbilo, pro někoho to však může působit nepřehledně a složitě.

Po dlouhou dobu jsem byl spokojeným uživatelem. Nicméně potom přišel tren ovládání telefonu přímo prsty bez nutnosti mít u zařízení stylus. To samozřejmě ovládání ulehčuje – není potřeba obou rukou, je na to ovšem třeba mít připravený systém. A zde WM narazily. I když se Microsoft snažil seč mohl, WM 6.5 byl pouze na půli cesty, a stylus byl stále potřeba. Navíc celý systém jako takový byl stále postaven na základu několik let starém, který je sice osvědčený, ale pro stylus, nikoliv prsty.

Z WM 6.5 jsem byl tedy dosti rozčarován a doufal, že přijde něco nového. Nebýt konkurenčních OS, které se začaly na WM nejen dotahovat, ale v lecčems ho i převyšovat, bych o změně zřejmě vůbec neuvažoval. Jenže potom Microsoft přestavil Windows Phones 7, čímž jsem se definitivně rozhodl tuto platformu opustit.

Ještě než jsem se však definitivně rozhodl, jsem nějakou dobu pokukoval po systému Google Android. Na tomto OS se mi líbila hlavně jednoduchost ovládání (nativně pro prsty) a to, jak se stačil během relativně krátké doby rozšířit. Velké plus tohoto systému je také dokonalé napojení na Google služby (jelikož jsem uživatel Gmailu, Google kalendáře, Google Talku atd., se mi tato vlastnost velice zamlouvala) a sociální sítě.

Koncem dubna tohoto roku jsem tedy pořídil HTC Desire s Google Android 2.1. Z počátku jsem měl strach, že mi bude z WM něco chybět, nebo že se zde nebudu umět orientovat. Po prvním spuštění telefonu jsem však byl zcela ohromen. Ovládání přístroje je u Google zcela někde jinde. Je patrné, že byl systém koncipován pro ovládání prsty. Pohodlněji to bez stylusu snad nejde. Vše je velmi intuitivní, snadné, žádné krkolomné nastavovaní. Přitom základní koncepce systému zůstává stejná – tedy domovská obrazovka, na kterou je možné přidávat různé widgety či odkazy, seznam aplikací, nastavení a také oznamovací oblast. Ovladatelnost je však někde jinde. Zatímco výchozí obrazovka WM je téměř stejná od verze 2003 (výrobci na ní přidělávají různé nástvby jako HTC Sense či SPB Mobile Shell pro možnost pohodlného ovládání), Android nabízí tzv. Launcher, jehož principem je několik ploch, mezi kterými je možné se posouvat (něco takového se snaží emulovat právě SPB Mobile Shell), které obsahují widgety či odkazy. Těchto „Launcherů“ je možné nainstalovat více (např. HTC Sense – výchozí na HTC telefonech, Launcher Pro atd.), avšak jejich změna znamená, že ten nový zcela nahradí původní. Nejedná se tedy o žádnou nástavbu jako v případě WM. Výměnou lze tedy získat např. více RAM nebo rychlejší chod systému (záleží na konkrétním Launcheru).

Kromě snadného ovládání se mi na Androidu ihned líbila rychlost. Systém je opravdu velice svižný (zásluhou je zde samozřejmě 1GHz procesor v HTC Desire), reakce jsou okamžité. Byl jsem z toho dost překvapen, protože všechny aplikace jsou psány v Javě, se kterou na desktopu nemám zrovna nejlepší zkušenosti co se rychlosti týče. Vše ještě vylepšil oficiální update na Android verzi 2.2, který HTC vydalo v srpnu. A to je další věc, která se s nedá srovnávat s WM telefony. Zatímco na ně vyšla maximálně jedna aktualizace (např. u HTC Touch Pro) a tím to skončilo, na HTC Desire vyšly již 3 (poslední před pár dny). Pro získání nové verze systému tedy není nutné provádět žádné neoficielní přehrávání a přijít tak o záruku. Aktualizace jsou navíc OTA (On The Air – tedy přes internet např. pomocí Wifi). Android jen nabídne možnost aktualizace, sám si ji stáhne a provede update. Vše bez nutnosti opětovného nahrávání aplikací a nastavování.

Google Android ke svému plnohodnotnému běhu vyžaduje stálé internetové připojení. Ne, že by to bez něj nešlo, ale není to pak jaksi ono. Instalace samotných aplikací se od WM dost liší. Většina z nich se totiž instaluje z Android Marketu, což je v podstatě online katalog (téměř) všech aplikací pro Android, ze kterého je možné programy přímo instalovat. Většina aplikací je zdarma, ale najdou se tu i placené (v ČR však bohužel ještě nefungují). Microsoft se snaží prosadit svůj Marketplace, nicméně se zde nachází minimum aplikací, a většina se stále instaluje ručně prostřednictvím .cab souborů. Tato metoda je samozřejmě možná i na Androidu, kde mají soubory příponu .apk.

Ale abych pouze nechválil, musím zmínit pár vad na kráse. První je instalace aplikací na paměťovou kartu. Google s touto variantou totiž vůbec nepočítal a tak ještě ve verzi 2.1 nebylo možné oficielně aplikace na kartu instalovat. Pokud tedy máte přístroj s menší pamětí (jako je např. HTC Desire s cca. 135MB) celkem brzy narazíte na nedostatek místa pro aplikace. FroYo (Android 2.2) sice přinesl APP2SD, kdy je možné nainstalované aplikace na kartu přesouvat, avšak v interní paměti stále část zůstává, a tak dříve nebo později místo stejně dojde. Osobně v telefonu nemám velké množství aplikací, takže mi paměť dostačuje, ale uživatelé s vyššími nároky mají bohužel smůlu. Při vývoji Androidu se zřejmě počítalo s větší interní pamětí. Druhá věc, která mi z počátku vadila, ale nyní jsem si již zvykl, je absence sdílení internetu z PC do přístroje. Tedy pokud připojím Desire k PC, nedokáže využívat jeho internetové připojení (což WM uměl). Je tedy nutné se připojovat přes Wifi nebo mobilní data.

Nyní jsou to přibližně čtyři měsíce co HTC Desire mám a za celou dobu používání jsem si na WM skoro nevzpomněl (pokud pominu výše uvedený detail s připojením). To co Google s Androidem dokázal je opravdu úctyhodné. Jsem velice zvědav jaké další novinky a vylepšení přinesou další verze.